Železo je druhým nejrozšířenějším kovem na Zemi a zároveň i prvkem, který tvoří nezbytnou součást živého organismu. Jako takové je pro lidský organismus neškodné, ale i přesto se ionty železa musí z vody odstraňovat, protože negativně působí na organoleptické čili smyslové vlastnosti vody, což je její vůně, chuť, barva, atd. Železitá voda má červenější nádech či zákal a v mezních případech se může objevit hnědý sediment. Příliš železitá voda by se neměla používat ani jako užitková, protože sloučeniny železa se usazují v armaturách (trubkách, kotlích, vanách, dřezech, boilerech, pracích a mycích bubnech, atd.) a způsobují jejich korozi a tím i významně zkracují jejich životnost.
Limitní hodnota: 0,2 mg/l
Společně se železem se často vyskytuje i mangan. Do vody se dostává stejně jako železo hlavně z hornin a minerálů nacházejících se v půdě. Mangan a jeho sloučeniny se projevují „mastnými“ skvrnami na povrchu vody, černou vodou, černými usazeninami a například při praní prádla se objevují velmi obtížně odstranitelné skvrny.
Limitní hodnota: 0,05 mg/l
Pozor: V případech, kdy vyšší hodnoty železa a manganu ve zdroji surové vody jsou způsobeny geologickým prostředím, se hodnoty železa až do 0,5 mg/l a hodnoty manganu až do 0,1 mg/l považují za vyhovující za předpokladu, že nedochází k nežádoucímu ovlivnění organoleptických vlastností vody.
|