Sine aqua deest vita, aneb bez vody není života. Rčení, které přesně vyjadřuje nezastupitelný význam vody pro člověka. Voda je součástí všech živých systémů a u člověka tvoří největší podíl jeho tělesné hmoty. Velmi tedy záleží na tom, jakou vodu pijeme. Jeden z nejrozšířenějších problémů pitné vody je vysoká hodnota dusičnanů.Odkud se do vody dostanou?Hlavními faktory odpovědnými za výskyt dusičnanů v podzemních vodách jsou zejména užívání umělých hnojiv, nakládání s organickými odpady převážně ze zemědělských chovů hospodářských zvířat a změny ve využívání půdy. Sloučeniny dusíku pronikají do podzemních vod nejčastěji průsakem z přehnojené půdy, nebo z nechtěného vsakování odpadních vod z netěsných žump a kanalizací. Do povrchových vod se mohou sloučeniny dusíku dostávat jednak z výpustí přečištěných odpadních vod, ale také splachy z uměle hnojených nebo kejdovaných polí a luk následkem silných dešťů. Co dusičnany v pitné vodě mohou způsobit?Vyšší koncentrace dusičnanů v pitné vodě mohou působit závažné zdravotní problémy. Dusičnany se v zažívacím traktu přeměňují na dusitany, které se podílejí na vzniku methemoglobinu a tím na poruše přenosu kyslíku krví. Nejcitlivější částí populace jsou v této souvislosti kojenci do 3 měsíců věku krmení umělou výživou, vzhledem k riziku vzniku (kojenecké) methemoglobinémie. Dalšími citlivými skupinami jsou těhotné ženy a lidé s poruchami metabolismu. Reakcí dusitanů v žaludku s některými součástmi potravy mohou vznikat rakovinotvorné nitrosaminy. Kromě toho byly v provedených studiích popsány další možné zdravotní dopady příjmu dusičnanů. Běžně se stravující člověk přijme většinu dávky dusičnanů (a dusitanů) potravou, a to zejména v zelenině a také v masných výrobcích, kam se přidávají jako povolená aditiva. Avšak při vyšším obsahu dusičnanů v pitné vodě (nad 50 mg/l) se i pitná voda stává pro člověka významným zdrojem dusičnanů.Jak je z vody odstranit?
Vzhledem k tomu, že existuje řada dosud nevyjasněných otázek o vlivu dusičnanů na zdraví člověka, je žádoucí snižovat expozici obyvatel dusičnanům z pitné vody na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň.
Jednou z možností jsou membránové technologie. Ty dokáží snížit i velmi vysoké hodnoty dusičnanů. Jejich nevýhodou ovšem je ovlivnění a možné zhoršení jiných ukazatelů pitné vody. Je to zejména vápník a hořčík, který za reverzní osmózou nevyhovuje požadavkům kladeným na pitnou vodu. Případná zpětná mineralizace nedokáže u zařízení ‚pod dřez‘ tento deficit dorovnat. Dalším důsledkem je pokles pH vody, který může být v některých případech také problém.
Patrně nejrozšířenějším způsobem pro rodinné domy i obce jsou iontoměničové technologie. To jsou filtry, kam se (laicky řečeno) pro správné fungování sype sůl. I tato technologie má ovšem své limity. Ty se obecně začínají projevovat v místech, kde součet hodnoty dusičnanů a chloridů v surové vodě překračuje 100 mg/l.
Pro případy nepříznivých hodnot dusičnanů i chloridů, které brání použití klasických iontoměničů regenerovaných solí a pro náročnější zákazníky na kvalitu vody se nabízí se iontoměničové technologie pracující v režimu, kdy nedochází k navyšování chloridů v pitné vodě. Říká se jim také filtry s dvojím praním. Ty dokáží eliminovat nedostatky reverzních osmóz i omezující limity iontoměničů regenerovaných solí. Na rozdíl od reverzní osmózy jsou k vodě šetrné a negativně neovlivňují další parametry. Oproti běžným iontoměničům lépe odstraní dusičnany a příznivě ovlivní i hodnotu chloridů.
Použité zdroje:
MUDr. František Kožíšek, Ing. Daniel Weyessa Gari, PhD., RNDr. Vladimíra
Puklová, Státní zdravotní ústav Praha, Expozice obyvatel chemickým látkám z pitné vody
Havel B., Hodnocení zdravotního rizika dusičnanů a dusitanů z pitné vody.
Jitka Nádeníková, Univerzita Karlova, 3.lékařská fakulta, Dusičnany v pitné vodě
|
